Postavy

Egom

Na první pohled je jasné, že tenhle trpaslík je voják a zkušenosti ze své služby umí využít. Kde a jak k nim přišel si nechává pro sebe, nebo přijde s naprosto absurdní historkou - a pokaždé jinou. Není skoupý na slovo, ani se nebrání zábavě - jen to jaksi není on, kdo dává podněty. I když ho jeho vzrůst nutí vzhlížet k ostatním, nikdy se nepodívá výš než přímo před sebe. Rozkazy vydávané veliteli se snaží plnit do puntíku, což doprovází poučkami o morálce a cti. Za večerů, když zaslechne kvílení meluzíny, nebo dívčí smích od ohně, stává se nevrlým.

Dirth

Mladý elf, se kterým je sranda, má ještě nějaký vlastní alkohol a jako jeden z mála tady (prý) umí střílet z luku. Pokud udělal alespoň polovinu toho, co o sobě tvrdí, tak je to libový frajer a největší drsňák v celém Fereldenu. Rád se vytahuje, mluví (o sobě) a tak trochu přehání. Jeho oblečení je nesourodá směsice obleků od luxusních kousků po šupácké hadry. K rekrutům se přidal až během prvního dne na cestě a podle všeho je tu dobrovolně.

Malcolm

Mladý rekrut, člověk; jeho chování vykazuje znaky vojenského výcviku a hluboko vštípené disciplíny. Na zádech nosí templářský štít a zbytek jeho vybavení také nasvědčuje tomu, že patří nebo patřil k řádu. Prý od řádu odešel; víc se o tom bavit nechce a stáčí konverzaci jinam. Je společenský a s chlapy kolem se rád baví i zasměje. I přesto vypadá pořád lehce nervózní - zvlášť pokud kolem něj projde žena nebo elf. Chvílemi jako by se ztrácel v hlubokém zamyšlení, a často přitom nepřítomně pozoruje přítomné mágy. Ani tak ho ale neopouští všudypřítomná ostražitost, tak charakteristická pro církevní ochránce lidu.

Asha

Podle chování cizinka. Část jejího vybavení napovídá původ v teplejším podnebí, část je naopak vhodná do velmi chladného. Přátelská ke všem, kdo s ní chtějí mluvit - a viditelně spokojenější ve skupině než sama. V běžné mluvě občas používá slova z neznámé, libozvučné řeči. Říká o sobě, že je vědma. Ožije, pokud se hovor stočí na magii, duchy a Únik - zdá se ale, že se její znalosti rozchází s učením Kruhu. Nepůsobí jako někdo, kdo má za sebou mnoho bojových zkušeností, nebo je zvyklý na vojenskou disciplínu.

Luca

Dobrovolně tu není, ale také se nezdá, že by jí to nějak zvlášť vadilo. Přes pravou tvář se jí táhne poměrně nová ošklivá jizva. Pravé oko má také čerstvě zraněné a není jasné, jak moc (zda vůbec) na něj vidí. Neustále chladně vyhodnocuje okolí. Pohybuje se s lehkostí tanečníka, ač v tom ladném pohybu někdy zazní falešný akord. Ve vlasech má pár stříbrných pramenů, ale nezdá se, že by ji někdo kvůli tomu měl podceňovat, naopak. Celá její osobnost vyjadřuje sebejistotu a vědomí vlastních schopností. O to je zajímavější, že se pořád ohlíží přes rameno. V řeči občas zazní lehký cizí přízvuk. Na krku nosí na řetízku zvláštní minci - občas si s ní hraje, zdánlivě aniž by si to uvědomovala.

Mewen

Elfka, která působí jako prázdná stránka - což je ještě podtrženo tím, že Dálská není, ale jako elf z Odluky se také nechová. Netají se však tím, že je mág. Ve společnosti lidí vypadá nervózně; drží se zpravidla poblíž jiných elfů a stejně jako většina přítomných nemluví o své minulosti. Když už promluví, pak pomalu - jako by si každou větu potřebovala předem připravit. Dostat z ní nějaký její vlastní názor je běh na dlouhou trať. Oblečená je do všeho možného a nevypadá to, že by u sebe měla cokoli, čeho si nějak zvlášť cení.

Ori

Tahle elfka je tu všechno jen ne dobrovolně. Několikrát se pokusila utéct a nakonec se jí to i podařilo - na chvíli. Zjevně má dobrý důvod, proč tu nechce být. Na první pohled působí křehce, ale zjevně vydrží víc, než se na ten první pohled zdá. Svoje okolí sleduje docela obezřetně. K elfům se chová o něco přirozeněji, ale ostatní jakoby podezřívala, že se na ni budou dívat skrz prsty kvůli jejím špičatým uším. Je to ale ona, kdo má nejvíc blbých keců směrem k Šedým.

Alistair

Znáte ho všichni - tedy znáte ten příběh, jak utajený syn krále Marica zabil Draka Nákazy, porazil zrádce Loghaina a získal Fereldenskou korunu. Teď ho nejenom vidíte osobně, dokonce s vámi mluví - přímo, téměř jako rovný s rovným. Nebýt osobních stráží, které se ho snaží pronásledovat na každém kroku, spletli byste si ho v jeho očividně hodně používané zbroji s nějakým důstojníkem Šedých. Vypadá to, že je opravdu rád, že rekruty může doprovázet. Ostatní Šedí k němu mají respekt a říká se, že je jediný, kdo kdy dokázal přimět velitelku Elissu změnit názor.

Elissa

Velitelka. Ve tvrzi je ten titul pojem. Davy ji znají jako neurčitou postavu v příběhu o Nákaze a občanské válce - hrdinu a legendu bez tváře. Když pak stojí vedle vás, je Elissa normální člověk, od kterého by nikdo nic zvláštního nečekal. A přece - po chvilce začne působit… jinak. Hrdá, tichá, autoritativní, pragmatická, spravedlivá. Umí několika málo slovy přesvědčit téměř kohokoli o správnosti svých rozhodnutí. Dokáže být rázná nebo trpělivá, vlídná i kousavá - podle situace. Působí nepřístupně a nečitelně. Každý její pohyb je úsporný, pružný a má svůj smysl.

Greshek

Střelec a starší Šedý, jeden z Mistrů na Bdělé tvrzi. Greshek má dvě tváře - jednu pro Strážce a ty, co jim pomáhají, druhou pro zbytek. Trousí kousavé poznámky o Fereldenu - je ale vidět, že si cení výsadního postavení místních Šedých. Při setkáních s místní šlechtou často skřípe zuby a i když se udrží, svůj názor hlasitě sdělí později. Rekrutům nic neodpouští - dřinou ve výcviku mohou dokázat, že budou platnými Šedými. Je tak trochu postrachem mezi cvičenci.

Nathaniel

Jen se o něm šeptá - prý býval velitelčinou pravou rukou, než zběhl či jinak zradil její důvěru. Prý pochází z rodu Howů, kteří dříve vlastnili Bdělou i celý Amaranthine. Jeho otec během Nákazy zradil - asi to mají v krvi - a byl zabit, jeho rod zbaven postavení i panství. Nathaniel, který byl v tu dobu pryč, se vrátil, jen aby se dostal do dalších problémů a nakonec měl na výběr mezi šibenicí a Šedými. Neměl žádné opravdové přátele. Vždy býval samotář - a pokud se objevil nějaký osamělý úkol, často se na něj přihlásil. Velení ale zdánlivě respektoval, Elissu zejména. Už je to delší dobu, co zmizel.

Mara

Další z Mistrů. Mara je na první pohled žena vybraného chování a mravů. Však prý také strávila několik let u dvora Denerimského arla, a po Nákaze i rok u dvora nového krále. Šedou není dlouho; odvedena byla ale údajně už těsně po Páté Nákaze, kdy si pro ni velitelka došla do věže Kruhu. Na hradě mezi Šedými strážci její dobré vychování mnohdy působí až nepatřičně - ostatně ani Mara nevypadá, že by si nepohodlí studeného hradu zvlášť užívala. Útěchu hledá v klidu knihovny, kterou udržuje až s chorobnou pečlivostí - běda rekrutovi, který vrátí knihu jinam než na její přidělené místo.

Benedikt

Šedým strážcem je něco přes rok. Prý byl dost problémový, vážně bere jen velitelku a některé Mistry. Ve tváři má většinou buď samolibý úsměv, nebo neurčitý rošťácký výraz - jako by jen čekal, až někdo přijde na tu lumpárnu, kterou zrovna provedl. Vyloženě bratrský vztah má s Alistairem, a když je král zrovna ve tvrzi, vyvádějí občas takové blbosti, až je k nevíře, že je Elissa ještě nenechala měsíc škrábat brambory. Se všemi je kamarád a nikdo mu vlastně nemůže nic vyčítat, protože ve své práci je jednička. Občas se ale chová až příliš uměle a zbytek posádky si zvykl, že je na Benovi něco jinak.

Albert

Přivedli ho s sebou Šedí, když se vraceli z výpravy přes Amaranthine - že prý je to skvělý zbrojíř. Elisse se to ze začátku nelíbilo, ale názor změnila, když viděla jeho práci. Nakonec se dokonce stal i členem řádu. Rád chodí na výlety kopat do země - asi ho to baví nebo co. Je trochu zvláštní a dost pedant na vybavení, ale jinak vesměs pohodář. Jako Šedý se naučil bojovat, ale nedělá to rád, ničí to zbraně a zbroje.

Zoya

Čerstvá krev na tomhle místě, copatá Zoya, je prý nejmlsnější a nejhlučnější osoba na Tvrzi. Ostatní Šedí říkají, že je tu za trest - jen se neví, jestli to má být trest pro ni, nebo spíše pro zbytek posádky. Má ráda dobrej žvanec, smích a akci. Mimo plnění povinností Šedých je nejčastěji vidět na dvou místech - v kuchyni, kde ochutnává rovnou z hrnce, nebo kulhající v okolí tvrze, s kuší a s nepatřičně veselým výrazem v obličeji.

Brisca

Brisca Šedou není dlouho, přidala se podle vlastních slov dobrovolně a je poměrně otevřená mluvit s kýmkoliv o čemkoliv. Zajímá se o ranhojičství, ale podle rapíru, který nosí u boku, také sama umí rány způsobit. Jsou to ale jen dohady - obvykle má dobrou náladu a je přístupná a ochotná pomoci s čímkoliv, čemu rozumí. Chová se rozvážně a slušně, i když zjevně nemá nijak vybrané vychování.

Inve

Vyrovnaná osobnost, nenechá se rozhodit a je velmi nekonfliktní. Vyrůstal mezi Šedými strážci už jako malé dítě - poté co byl nalezen Greshekem v troskách přepadené obchodní karavany. Nikdy nepoznal svojí rodinu, ale je smířený se svým údělem a naopak jej vede k odhodlání bojovat proti Nákaze, která jej pravděpodobně o vše připravila. Rád přemýšlí o smyslu věcí a zajímá se trochu o vše, magii, minulost lidí, někdy možná až příliš. Nikoho ale nesoudí, sám vzhledem ke svému nejasnému původnu by klidně mohl být napůl trpaslík a bylo by mu to jedno. Když byl Greshek přizván na Bdělou tvrz, zcela přirozeně se k němu přidal.

Falros

Tohohle člověka snad vyplivla nějaká dost odporná stvůra. Náhodně vrávorá, mumlá si a sem tam se přikrčí na levou stranu, jako ve veliké bolesti. Róba zkrvavená i propálená, na sporém vybavení divné hranaté symboly a znaky. Moc nemluví a na otázky často neodpovídá. Ve dne si zmateně zakrývá tvář, jakoby ho i samo slunce trýznilo. Ale když už někomu pohlédne do očí, je jasné, že to není žádný šílenec. Za hradbou bolesti se skrývá zvědavá mysl mága. Několikrát beze slova vyléčil nepříjemné drobné zranění jinému rekrutovi - jen tak, přiložením dlaní a pevným, pálivě konejšivým pohledem.

Je jedním ze tří čerstvých rekrutů, kteří už se stali Šedým.

Gregor

Gregor je muž ve středních letech, na jehož chůzi, pohybech i mluvě se dost podepsala vojenská minulost. Tou se ani netají, i když na konkrétní dotazy odpovídá vyhýbavě s tím, že sloužil tu a támhle. Se svými zbraněmi, kterých má u sebe víc než dost, se vyloženě mazlí a každému, kdo je ochoten ho poslouchat, vysvětluje jejich výhody a nevýhody. Občas, když si myslí, že se nikdo nedívá, pronikavým pohledem sleduje krále a ostatní Šedé strážce, jakoby čekal, že každou chvílí vybouchnou.

Je jedním ze tří čerstvých rekrutů, kteří už se stali Šedým.

Nara

Mladá žena, prakticky oblečená v přírodních, nenápadných barvách. I z jejího vybavení lze soudit, že se o sebe dokáže postarat a v divočině jen tak hlady neumře - ona a její luk jsou nerozluční přátelé. Nevyhledává společnost a spíš než v družném hovoru s větší skupinou lidí ji zastihnete v rozhovoru s jednotlivci někde bokem. Zajímají ji praktické dovednosti a dokáže pozorně naslouchat znalostem druhých. Zdá se, že se vyhýbá mágům a sleduje je obezřetným pohledem. Dotazy ohledně svého původu odbývá slovy, že to už je pryč a mluvit o tom nepřinese nikomu nic dobrého.

Je jedním ze tří čerstvých rekrutů, kteří už se stali Šedým.

Lanaen

Už zdaleka ne mladá elfka s magickým darem léčitele a další z Mistrů. Tetování nemá a v jejím chování není nic typicky dálského. Velitelé jsou rádi, že ji na tvrzi mají, a nestrpí na její adresu žádné nevhodné poznámky. Mimo léčení se podílí na běžné práci i sběru bylin. Ráda studuje knihy či sepisuje svůj dálský slovník. Mezi mládež se moc nemíchá; je pokojná, vlídná a zpravidla nemluvná. Pokud ji ale upozorníte na novou píseň či frázi v elfštině, či na dálskou tradici, pověst, zvyk, dokáže se i rozpovídat. Její názory jsou zřejmě svérázným zpracováním názorů mnoha různých kultur.

Edmund

Edmund je člen královské ochranky. Je to přátelský chlapík středního věku, který se rád dá s kdekým do řeči. Pokládá zvídavé otázky, pozorně poslouchá vaši odpověď - ale přitom vždy bedlivě pozoruje okolí. Většinu času tráví, stejně jako Kilian, v blízkosti krále, ale neváhá se zúčastnit výcviku nebo pomoct, kde je zrovna potřeba. Lze na něm pozorovat nejrůznější jizvy; snad památky na utržená zranění či prožitá dobrodružství. Vzhledem k tomu, že není Šedým, občas je třeba mu vysvětlit, jako to na tvrzi správně chodí.

Kilian

Kilian je člen královské ochranky. Většinou ho najdete na jednom ze dvou míst: buď se věnuje své povinnosti chránit krále, nebo studuje v knihovně. Často působí nejistě a hodně se podceňuje, ale jestli potřebujete nějakého nadšeného posluchače, je to ten pravý člověk. Rád žertuje a opravdu vážně bere jen pár věcí: svoje povinnosti, svůj výcvik a studia, a svůj vzhled. Váží si zkušených lidí a jakékoliv rady, kterou jsou mu ochotni poskytnout. Když zrovna není po boku krále ani v knihovně, pravděpodobně se snaží přesvědčit Edmunda, aby s ním cvičil.

Ravka

Mladá trpaslice, která si žárlivě střeží svoji minulost, svoje recepty a vařečkou přetáhne každého, kdo jí udělá v kuchyni nepořádek. Občas kulhá, občas si čte v malé knížečce a něco mumlá; občas vypadá, že je duchem jinde. Vždycky myslí hlavně na to, aby to v kuchyni klapalo, brambory byly oškrábané a voda se vařila. Málokdy se toulá po tvrzi - má pořád plné ruce práce. Nemusí říkat, co si o věcech myslí, její obličej je dost hlasitý sám o sobě. Ale stejně to nakonec každému řekne. Ráda a hlasitě se směje, je přátelská - ale jakmile padne noc, jde si umíchat dryák, bez kterého nechodí spát. A hodně si dává pozor na to, kde je a kdo je kolem ní.

Jorika

Jorika je Amaranthinský posel. Taky věčně v tahu. S listinami na cestě, s hlášením u velení, někde na stezce. Vzácně ji můžete nachytat spící na něčím slamníku v kasárně, stočenou do klubíčka a unaveně oddychující. Je tichá, neusmívá se, nevtipkuje. Vyrazit z ní víc než “ano”, “ne” či “rozumím” je namáhavé, ale když už z ní něco vydolujete, dozvíte se čerstvé novinky z Amaranthine, kam ji často posílá velitelčin rozkaz. Nejčastěji ji potkáte v cestovním, s vlasy schovanými pod baretem a se soustředěným výrazem v bledé tváři.