Knihovna

První ze spisů, které se shromáždily v hradní knihovně, je jeden z Gelgenigových dopisů. Gelgenig byl nejen slavným zvěstovatelem Andraste, který víru přinesl mezi Alamarrské kmeny, ale hlavně legendárním a charismatickým vůdcem Popelavých válečníků.

Církevní učenci v letech po jeho smrti vypátrali mnohé z dopisů a písemných záznamů, které si vyměňoval s veliteli ve vzdálených táborech - tak vznikla poučná sbírka Gelgenigův odkaz, popisující způsob výcviku Popelavých.

Dopis Sedmý se zabývá tréninkem rychlého běhu a zásadami, kterých je třeba se přitom držet.

'Aban Aqun' v qunlatu znamená 'Moře je v rovnováze' nebo 'Moře je neměnné'. Jedná se pravděpodobně o ironii ze strany pisatele.

Imekari je pseudonym, patřící dle všeho lidské nebo elfí ženě, která se jako dítě ocitla ve výchově Tamassranů a odešla nebo unikla až v dospělosti. Kniha Aban Aqun zachycuje její rozporuplné pocity a unikátní pohled na Qunarijskou filosofii. Chvílemi uznává její hodnotu, chvílemi se jí vysmívá. Poukazuje na to, že chování Qunari je mnohdy v rozporu s Qunem. Jak ale sama uvádí, je možné, že Qun pouze skutečně nepochopila.

Oddíl Jeden den se zabývá každodenním životem Qunarijců a životosprávou, která je jim vštípena a kterou bezmyšlenkovitě dodržují.

Třetí ze spisů byl do knihovny na tvrzi propůjčen z královské knihovny v Denerimu. Svazek esejí byl darem císařovny Celene Valmont I. králi Alistairovi k příležitosti jeho korunovace.

Jedná se o sbírku esejí od věhlasného Orlaisského mistra meče, rytíře a filosofa, Massache de Jean-Mien. "Massache" je povinnou četbou pro všechny cvičence na Rytířské akademii ve Val Royeaux.

Zabývá se úvahami nad teorií boje proti různým druhům protivníků a s různými druhy zbraní. Reflektuje přístup a filosofii typické pro Orlaisského rytíře, ale zároveň vykazuje známky zcestovalosti a zkušeností, které jsou u Orlaisiánce neobvyklé.